Nízkoenergetický dům, okna, dveře

Moderní ikonou všech lidí, kteří chtějí šetřit nejen svou kapsu, ale i ekologickou rovnováhu přírody je dnes pasivní dům. Dům, který je tak dobře odizolován, že zužitkuje sluneční záření dopadající na stěny a okna a dokonce i tělesné teplo osob, které v něm přebývají.

Důležitým zdrojem tepla je i starý vzduch odváděný větrací jednotkou. Při výměně předává své teplo novému čerstvému vzduchu. Výměna vzduchu rekuperací je nejen šetrná, ale má také příznivý vliv na naše zdraví. Větrací jednotky účinně odbourávají ze vzduchu CO2, formaldehyd a také prachové částečky. Taková atmosféra může být zdravější než vzduch přiváděný prostým větráním.

Zpravidla bývá nový vzduch přiváděn plochým potrubím položeným dva metry pod zemí. Potrubí dlouhé nejméně patnáct metrů je zakončeno nadzemním vyústěním. V horkých letních dnech se přiváděný vzduch v zemi ochladí a v zimě se naopak předehřívá. V pasivním domě nemusíte prakticky vůbec topit, kromě několika extrémně chladných týdnů a i tehdy nám stačí jeden docela malý přímotop. Veškerá energie, potřebná pro zajištění tepelné pohody, je energie pohánějící větrání. Přestože větrání běží nepřetržitě po celý rok s takovou účinností, že vymění veškerý vzduch v domě za necelé dvě hodiny, netvoří její objem ani šestinu energie potřebné na vytopení běžného domu po jednu sezónu.

Navzdory těmto fantastickým vlastnostem, mohou pasivní domy leckomu připadat příliš vytržené ze svého okolí. Jako malé, finančně zbytečně nákladné bunkry s půlmetrovými neprodyšnými zdmi, které brání přístupu denního světla do interiéru, vytvářejí ze samé lásky k přírodě mohutnou bariéru mezi člověkem a přírodou.

Těžko někdo s jistotou předpoví, jak budou tyto domy dnes postavené, fungovat za dvacet, za čtyřicet let. Sotvakdo odhadne míru jejich morálního zestárnutí. Současné objevy v oblasti nanotechnologií slibují skvěle izolující materiály mikroskopické tloušťky na bázi grafenu. Prozatím jsou to jen sny na papíře, ale zítra, kdo ví? Avšak i z daleko prozaičtějších důvodů chceme na svém domě občas něco změnit, přestavět jej, rekonstruovat, rozšířit a to je u pasivních domů velmi obtížné.

Další nevýhodou je, že dnes žádný majitel pasivního domu nemůže s jistotou říct, zda byl právě ten jeho vyprojektován, postaven a odizolován zcela bez chyb a skrytých závad. Nedostatky se mohou projevit až po několikaletém užívání a jejich odstranění se může stát nepříjemnou a nákladnou druhou větou celé stavby. Pasivní domy jsou ještě stále ne zcela probádanou oblastí pozemního stavitelství.

Přiměřeným kompromisem mezi běžným tradičním a pasivním domem by mohl být tak zvaný nízkoenergetický dům. Jeho provoz je sice až třikrát energeticky náročnější než provoz pasivního domu, zato ale vystačíme s obvodovými zdmi o tloušťce 30 cm, jednoduššími okny a celá stavba a případné předělávky nás vyjdou podstatně levněji.

Menší míra izolace přináší menší pravděpodobnost a také snazší odhalitelnost a opravitelnost případných závad. Pro výměnu vzduchu použijeme rekuperační jednotku s podzemním přívodem vzduchu jako u pasivních domů. Menší vrstvu tepelné izolace kompenzujeme výkonnějším vytápěním. Pro hlavní obytnou místnost může být hlavním zdrojem například esteticky působivý a při tom finančně úsporný krb.

Za pomoci současných dotací se lze s náklady na stavbu nízkoenergetického domu přiblížit k ceně za běžný tradiční dům, spotřebu energie na vytápění je ale možné snížit o více než polovinu. Vše závisí na dobrém návrhu projektu a provedení. Jednou ze zkušených a spolehlivých firem na českém trhu, která tyto služby nabízí, jsou např. Ekonomické Stavby s.r.o.

Abychom dosáhli nízkoenergetických parametrů, není důležitá pouze silná vrstva účinné izolace obvodových stěn domu, ale také zamezení vzniku tzv. tepelných mostů. Rozhodující je i způsob uložení a napojení izolace zejména ve svislých a vodorovných rozích pláště budovy a vhodná volba a pečlivé osazení oken a dveří.

Právě okna a obvodové dveře a hlavně jejich rámy bývají u budov místem největších tepelných ztrát. Často také kolem nich dochází k průnikům vlhkosti a vzniku plísní.

Není však nutné a pro příjemný pocit z interiéru domu ani žádoucí, s plochou oken šetřit. Naopak, samotné plochy skel totiž izolují lépe než okenní rámy. Špičkové zasklení má izolační vlastnosti srovnatelné se stěnami. Kritickým místem okna bývá vždy rám a čím větší okno, tím menší podíl rámu na celkové ploše okna.

Nízkoenergetický charakter budoucího domu je třeba zohlednit už v okamžiku architektonického návrhu. Dobrý návrh počítá s okny jako pomocnými zdroji tepla v chladných měsících roku. V létě bude naopak třeba okna přivrácená k slunci účinně zastínit. Pokud to charakter pozemku dovolí, je např. účelné orientovat největší prosklené plochy k jihu, aby se do nich co nejvíce opíralo nízké zimní slunce. Letní slunce dopadající z jihu pod velkým úhlem lze pak odstínit přesahem střechy. K východu a zejména k západu je třeba orientovat co nejméně oken, pokud nechceme vynaložit spoustu energie na chlazení, protože do nich se letní slunce opírá nejvíce.

Opravdu dobře izolující střešní okna zatím ještě nikdo nevymyslel. Dalším obtížně řešitelným problémem bývá jejich zastínění. Proto bude nejvhodnější střešní okna z návrhu nízkoenergetického domu raději úplně vypustit.

Okna a dveře s dobrými termoizolačními vlastnostmi charakterizuje součinitel prostupu tepla Uw. Pro nízkoenergetický dům budeme vybírat okna a dveře s parametrem Uw = 1,2 W/m2K nebo nižším. Výrobce termoizolačních oken je povinen uvádět parametr každého výrobku a doložit jeho certifikaci. Ale ani sebelepší deklarované parametry plně nezaručí funkční kvalitu oken jako celku. Výběr oken a dveří je krokem, který lze obtížně vzít zpět. Není proto rozumné svěřit se do rukou obchodních dobrodruhů, nabízejících nejistou kvalitu za minimální ceny. Je lépe dát přednost osvědčeným firmám s bohatou praxí. A také je dobré vědět, že strojní výroba v tomto oboru zpravidla znamená vyšší kvalitu než ruční práce.

Nestačí však okna pouze dobře vybrat. Způsob a kvalita osazení do pláště budovy ovlivní výsledek ve stejné míře, jako jejich parametry. Osazení oken a systém kotvení je samostatnou kapitolou dobrého projektu. Abychom zamezili vzniku tepelného mostu mezi rámem okna a zdivem (typický problém paneláků), musí nepohyblivý rám přiléhat po celém obvodu, v několik centimetrů širokém pruhu, na tepelnou izolaci stěny. Ta se ovšem instaluje z vnější strany zdiva a naším zájmem je mít okno z tepelných důvodů co nejblíže vnitřní strany stěny. Spojení izolace a rámu proto někdy zajišťujeme přetažením izolace přes přední stranu rámu. Vnější stranu spoje stěny a rámu musíme po celé délce ošetřit hydroizolací, vnitřní stranu parozábranou. Většina firem, nabízejících kvalitní okna, nabízí i jejich osazení. Lze doporučit např. firmu Well okna s dvacetiletou tradicí na českém trhu.